Neměla vůbec snadný život. Snad jen to umělecké nadání získala poměrně lehce. Tatínek Alexandr Postler byl herec a režisér /najdete ho na čb fotce Antonína Maříka zcela vlevo vedle Radovana Lukavského, Václava Sloupa a Mileny Dvorské, s nimiž studoval/, divadlu se věnuje i její bratr téhož jména.
Simona měla koncem 80. let vážnou známost s Ivanem Trojanem, nakonec se ale vdala za jazzmana Zdeňka Hráška /+2016/. Říkala o něm, že je její anděl strážný a že se s ním o všem radí. Bohužel jí vážně onemocněl a dělala si o něj velké starosti podobně jako o jejich syna Damiána, jenž trpí autismem. Simona měla raketový start v Národním divadle, odkud je snímek s Borisem Rossnerem z Lucerny, v roce 1992 přešla do Divadla na Vinohradech. V jeho klubu jsem ji zpovídala v říjnu 2012, kdy měla za sebou vážný úraz přímo na jevišti během Letních shakespearovských slavností, ale také spoustu práce před sebou /mj. v seriálu Cesty domů/. Byla příjemná, ale zdála se mi velmi roztěkaná, jako by se jí během hovoru honily myšlenky někde úplně jinde. Není se čemu divit. Byla v podstatě živitelkou rodiny, pracovala od rána do večera - divadlo, seriály, dabing, zájezdovky. Jedla střídmě, hlavně ovoce a zeleninu, měla obdivuhodně štíhlou postavu. Po těžkém covidu a zápalu plic zhubla ještě víc. Dlouho jsem ji neviděla a teď už můžu jenom říct: sbohem, milá Simono a děkuji za vaše krásné role!
